Bombardování Prahy 14. února 1945 byla jedna z nejzbytečnějších válečných akcí spojeneckých armád na konci Druhé světové války. Den, který se zapsal do dějin Prahy jako “Krvavá popeleční středa”. Zbytečně zemřelo 701 lidí a více než tisíc bylo zraněno.
Po americkém bombardování Prahy bylo vystaveno 400 rakví před kostelem sv. Ludmily na náměstí Míru.
Aby lidé nezapomněli.
Aby si připomínali, že válka je nejzrůdnější lidská činnost.
„Za starých časů psali, že je něžné a vhodné zemřít pro svou zemi. Ale v moderní válce není v smrti nic něžného ani vhodného. Jde pouze o bezdůvodné umírání.“
Ernest Hemingway
V ten den, 14.2. 1945 zemřela šestnáctiletá Eva, dcera malíře Josefa Lady.
Krátce po poledni šla na hodinu klavíru. Byla považována ze velmi talentovanou klavíristku. Pak uslyšela bombardéry. Na ulicích byla panika a Eva utíkala domů, aby varovala rodiče. Bydleli nedaleko Výtoně, dnešní Ladova ulice. Nedoběhla. Zahynula někde v okolí Emauzského kláštera, který zničily americké bomby.
Rodina malíře Josefa Lady se s její smrtí nikdy nevyrovnala. Šest let po smrti své dcery Evy (1951), zemřela usoužená Ladova manželka Hana.
„Věřím, že všichni ti, kteří z války těží a přispívají k jejímu vyvolání, by měli být zastřeleni hned první den akreditovanými zástupci loajálních občanů své země, kteří v ní budou bojovat.“
E. Hemingway / Sbohem armádo / předmluva 1948
Historické souvislosti:
Jaltská konference se konala 11. února 1945. Na konferenci si Sovětský svaz, USA a Velká Británie zhruba rozdělily sféry vlivu po vítězství nad nacistickým Německem, na němž měl největší podíl Sovětský svaz. Byla potvrzena demarkační linie a tak bylo jasné, že Československo bude spadat do sféry vlivu Sovětského svazu.
Nenávist vůči SSSR nebyla jen ze strany Německa, ale i ze strany USA i Británie, kteří by nejraději viděli SSSR poražený. Zničení průmyslové infrastruktury i obytných civilních budov v těchto oblastech bylo jednoznačně záměrem. Dokonce se počítalo i s následnou další válkou se Sovětským Svazem.
Američané se později snažili bombardování Prahy vysvětlit jako chybu navigátora.
Ve dnech 13.-15.2. 1945 byly totiž Drážďany mohutně bombardovány spojeneckými vojsky, přesto, že byly plné civilního obyvatelstva a německých utečenců.
A tak jedna bombardovací vlna bombardérů si údajně spletla Drážďany a Prahu. Američané to vysvětlovali tím, že navigátorovi akce vysadila navigace a musel se orientovat podle hodinek. Pro úplnost uvádíme, že Praha a Drážďany jsou od sebe vzdáleny cca. 200 km. Přesto na Prahu shodili cca. 200 tun bomb.
Americké bomby zcela evidentně zasypávaly hustě obydlený střed Prahy.
Zničeno a poškozeno bylo přes 2000 domů. Byl rozbombardovaný klášter Emauzy (Praha 2), jeden z “pomníků” Karla IV. Byl poničený barokní Faustův dům v jižní části Karlova náměstí, Vinohradská synagoga. Bomby zasáhly také tři nemocniční objekty. Výbuchy se ozývaly také z Vinohrad v okolí dnešní Vinohradské třídy, na Pankráci, ale i na druhé straně Vltavy. Všechno civilní objekty.
„Nikdy nevěř tomu, že válka jakkoliv nutná a ospravedlnitelná, není zločin.“
Ernest Hemingway
Dobový tisk bombardování Prahy ostře odsoudil.
Časopis Pestrý týden (24. února 1945):
„Anglo-americké teroristické letectvo svým náletem na pražské obytné čtvrti, nemocnice, dětské útulky, porodnice a kulturní klenoty naší země znovu dokázalo, že teror je systémem spojeneckého vedení války po všech stránkách.“Národní politika (23. února 1945):
„Vražedný cynismus nepřítele vybil se výhradně na bezbranném civilním obyvatelstvu, kulturních památkách, nemocnicích a městských obytných čtvrtích.“
Bombardování Drážďan 13.2. -15.2. 1945.
V Drážďanech 13.-15. února 1945 zabily britské zápalné pumy 25 000 až 135 000 lidí. V drtivé většině civilní obyvatelstvo. Americké a britské bombardéry B17 během bombového útoku takřka srovnaly se zemí Drážďany v době, kdy už bylo jasné, že Německo válku prohrálo. Viz kniha: Kurt Vonnegut / Jatka č.5.
O válce Kurt Vonnegut píše:
Ernest Hemingway napsal po I. světové válce povídku Vojákův návrat o tom, jak je hrozně hrubé ptát se vojáka po návratu domů na to, co viděl.
Myslím, že když se nějaký civil vyptával na válčení a na válku, spousta lidí včetně mě schválně držela jazyk za zuby. Bylo to módní.
Víte, jedna z nejpůsobivějších možností, jak vykládat válečnou historku, je odmítnout ji vykládat. Civilům pak nezbývá, než si představovat ty nejúžasnější hrdinské činy.
Další zbytečné bombardování Prahy bylo 25. března 1945.
Cílená akce amerického letectva na zneškodnění důležitých továrních provozů v Libni a Vysočanech a vojenských letišť ve Kbelích a Letňanech. Do konce války zbývalo několik týdnů.
Bombardovalo se v neděli, prý aby byly co nejmenší ztráty na lidských životech. Přesto zemřelo přes 550 lidí.
Bombardování Prahy, Drážďan, Plzně na úplném konci války lze bez nadsázky považovat za válečný zločin.
Politici Spojených států ani Británie se Československu ani České republice nikdy neomluvili.
