Všechno, co se týká osoby našeho významného cestovatele a objevitele Afriky Emila Holuba (1847 – 1902), mne nesmírně přitahovalo. Sám o své legendární výpravě napsal dvě knihy, které mu vydal nakladatel J. Otto (1881 a 1891), dále od českých autorů Bohumil Bauše v roce 1907, Eduarda Valenty, redaktora Lidových novin (od 20. let do roku 1948), Vojtěcha Lva a Otomara Faltys ( obě knihy v roce 1947). Jiřímu Baumovi vyšla kniha až po jeho smrti v roce 1955.
Holubovo jméno je ještě v 2. díle Českých spisovatelů (Orbis, Praha 1961) – poté dlouho nic, protože doba a její totalitní poměry v naší zemi tomu zabraňovaly. Až k 100. výročí cestovatelova úmrtí v roce 2002 – tehdy vydala také Česká národní banka jeho stříbrnou dvěstěkorunu a holický Miloslav Kment sestavil sborník. Mnoho knih o něm bylo napsáno a vydáno v angličtině a němčině.
V rodných Holicích je cestovatelův památník od roku 1949, v roce 1952 bylo zfilmováno Velké dobrodružství (režisér Miloš Makovec, cestovatele hrál Otomar Krejča a jeho ženu Rosu Antonie Hegerlíková). Od roku 1970 mají v Holicích muzeum věnované svému slavnému rodáku.
Velkou pozornost v letech 2002-2006 věnovali Emilu Holubovi v Harare (od roku 1980 byla země a hlavní město přejmenovány na Zimbabve) a také další jihoafrická země Zambie, kde má z těch dob Emil Holub svoji sochu, protože v září 2005 tomu bylo 130 let, kdy navštívil Viktoriiny vodopády. V témže roce u nás jméno Emila Holuba skončilo na 90. místě mezi stovkou největších Čechů podle celonárodní ankety. Také máme u nás několik poštovních známek s jeho portréty.
Po šesti letech od té doby se objevuje pozoruhodná kniha, kterou napsal Vincenc Streit, vydal vlastním nákladem s finanční podporou JUDr. Františka Stacha a vytiskla ji velmi úsporně Nová tiskárna v Pelhřimově, jejíž stejnojmenné nakladatelství vydává moc pěkné knihy.
Méně výpravnou je ovšem kniha S jménem Rosa Afrikou (Žena rovná mužům), 144 stran, z toho 25 stran ilustrací, vytištěná drobným písmem.
Rovněž autor k její větší čtivosti nepřispěl - vypráví přitom v dlouhých hustých odstavcích bez viditelných a zvýrazňujících typografických prvků o neobyčejně zajímavé osobnosti. Poprvé takto velmi podrobně se v ní líčí životní příběh vídeňské Rosy Hofové, která se ve svých 18 letech provdala za 36letého českého lékaře, kartografa a etnografa – více však v té době již známého cestovatele.
Účast na velké africké výpravě v letech 1883 (tehdy se za Emila Holuba rovněž provdala) poznamenala její život až do jeho konce. Musela být velmi statečná, schopná řešit rychle a odvážně mnoho svízelných a kritických situací, byla přitom vybavena přirozenou inteligencí, úžasnou šikovností a navíc ženským půvabným vzhledem.
Bylo jí 37 let, kdy její manžel zemřel - čili přežila ho plných 54 let.
Za tu dobu vykonala obrovské dílo jako propagátorka svého muže. Ať již jde o uchování jeho osobních předmětů, bohaté korespondence, dokumentů a knih, nebo o četné dary a odkazy sbírek pro Náprstkovo muzeum a pro muzeum v Holicích, či přímo o její výchovnou, odbornou a vědeckou činnost. Bezesporu ovlivňovala již moderní společnost tím, jak zpřístupňovala poznání o Africe, její přírodě, historii a obyvatelích.
Své strádání jako žena, která nemohla mít děti, dokázala důstojně skrývat před veřejností, přáteli a známými.
Poznali se v době, kdy její budoucí manžel hledal ve Vídni vhodné prostory pro umístění svých afrických sbírek, posléze uspořádaných v Prátru ve výstavním pavilónu vídeňské Rotundy, kde se konaly také dvě první výstavy o afrických cestách, a sice v roce 1891 a 1892. Posléze v tom pavilónu měli manželé možnost rovněž za řádné nájemné bydlet. Všechno bylo ztrátové, navíc na rozdíl od Afriky zimomřivé a bolestivé. Cestovatel Emil Holub zde dožil svých posledních pět let, když ve svých 55 letech zemřel.
Velmi plasticky je v knize zobrazena cesta z Kapského Města do Říše Mašukulumbů (nyní Illů) – nepoznaného a neznámého kusu Afriky, kde tehdejší kmeny byly nebezpečným elementem. K ostatnímu obsahu by postačilo vzhledem k rozsahu článku uvést jen názvy kapitol této první knihy o ženě Emila Holuba: Význam korespondence, Cesty pro Evropě, Rosa Holubová a Čechy, Mediální prezentace a podněty, Styky s Náprstkovými a spolupráce s jejich muzeem, Odezva života Emila Holuba a jeho ženy v literatuře, Posouzení afrického pobytu Růženy Holubové.
Jedna kapitola má název Přispěla Růžena Holubová k poznání Afriky?
Je to otázka polemická, autor na ni jednoznačně neodpovídá, přesto si ji položil. Jeho protagonistka měla pět sourozenců. Ale sama nikdy nemohla prožít mateřství a svou daň zaplatila v podobě ztráty osobního rodinného života. Vyměnila tak Afriku a všechna s ní spojená dobrodružství, jakož i následnou popularizační a osvětově výchovnou činnost tak, jak to učinilo již mnoho manželek slavných lidí a osobností vědy.
Teprve po přečtení této Streitovy knihy získá obdivovatel cest a cestopisů Emila Holuba komplexní pohled na dobu a životní osudy manželů, které si ještě více zamiluje. V kontextu se současným vývojem v Africe nabývá kniha i další rozměr. Neměla by zůstat dlouho ležet v knihkupeckých regálech.
