Poklidná, poučná, půvabná knížka o zanedbané zahrádce s dlouho neobývaným domečkem. Jednoho dne se objeví děvčátko a začnou se dít věci...
Nechceme v pár řádcích prozradit, co všechno Majdalenka zažije, jak si poradí a co se změní. To se dozvíte, když pohádky přečtete, anebo si vyslechnete, jak vám je převypráví Ladislav Chudík z CD, které je do knížky vložené.
Majdalenka na zahrádce | Alena Chudíková | ilustroval Tomáš Řízek | vydal PRO, 2011
O autorech knížky
Alena Chudíková již dlouhou dobu nosila v hlavě příběhy Majdalenky, teprve nedávno oslovila vydavatele s návrhem vydat knížku. Texty jsou současně lyrické i poučné. Žije v Bratislavě na Slovensku.
Tomáš Řízek je zkušený a renomovaný grafik, malíř a ilustrátor dětský knih – jeho portfolio obsahuje téměř 50 knižních titulů. Žije a tvoří v Praze.
Ukázka z knihy:
Bylo dusné odpoledne. Obloha byla zatažena těžkým závojem, utkaným z par unavené země. Ptáci létali nízko, ani vánek nelaškoval jako jindy, všechno bylo ospalé. I Majdalenka sotva udržela víčka, když po obědě myla nádobí.
Celé zahrádce bylo těžko, špatně se jí dýchalo. Rostlinkám klesaly stonky, hlavičky kytiček se skláněly, lístky se nepohnuly.
„Co nás tolik tíží?“ vzdychala zahrádka: „Hlína je těžká, vzduch se ani nezachvěje. Kdyby tak někdo tu duchnu z hlíny provzdušnil, nadzdvihl, hned by nám bylo líp!“
„A kdyby tak zapršelo, to by bylo, ani bouřky bychom se nebály,“ omámené z horka snily.
„Kdyby tu tak byly žížalky, ty by nám mohly pomoci,“ probrala se z dřímot mrkev.
„To je nápad!“
„To je výborný nápad,“ ožili ostatní.
„Zkusme je hned zavolat!“
„Žížalky, píďalky!“
„Ozvěte se!“
„Tu jsme!“
„A tu!“
„Tady!“
„Kuk, co potřebujete?“ ohlásily se žížalky tenkými hlásky.
„Potřebujeme chodbičky v půdě, aby nám kořínky mohly lépe dýchat,“ vysvětlovaly rostliny.
„To je pro nás maličkost,“ odpověděly žížalky a hned utvořily řady jakoby byly na tanečním parketu. Jedna žížalka vystoupila před ostatní kamarádky a začala počítat: “Á – raz, dva, tři,...“ a za chvilinku bylo slyšet i muziku, kterou obstarala smíšená hmyzí kapela a štíhlá tělíčka se rozvlnila v tanečním rytmu. To bylo divadlo! Plavnými pohyby proklouzávaly žížalky jednou tam, jednou sem, zahrádka vydechovala úlevou. Krtci se též přišli podívat na představení a hned udělali hromadu kopečků.
Majdalenka zívajíc vyšla z domečku a skoro nezavřela pusu, jak koukala na vlnící se zahrádku. „Copak to jen může být?“ Přistoupila blíž a vidí. Žížalky tancují. A jak krásně. „To přece dokážu také. A kromě těla mám i ruce a nohy!“
Ospalost byla ta tam a Majdalenka se roztančila po zahrádce.
A s ní i kytičky, zelenina, keře, stromy. Vše se natřásalo, až se roztančil také vítr, který se tak rozdováděl, že protrhl závoj z mraků - a začalo pršet.
„Á, to je osvěžení,“ vítala déšť zahrádka.
