ROZHOVOR S ILUSTRÁTOREM TOMÁŠEM ŘÍZKEM O JEHO POBYTU A PRÁCI NA TCHAJ-WANU
Tchaj-wan – pro mnohé z nás nedosažitelná země, jaké to je připravovat výstavu v zahraničí? Co všechno jste musel oběhat, přichystat, zajistit, aby se vaše obrazy dostaly na místo určení včas.
Vyrostl jsem za železnou oponou, proto si vážím toho, že všechny tehdy nedosažitelné země, mám dnes možnost navštívit. Jakmile se mi naskytne příležitost, tak se snažím rozšířit si své obzory. Jsem rád, že mé ilustrace a obrazy neztrácejí svou sdělnost ani za hranicemi a že se líbí i ve světě rodokapsů.
Co se týče přípravy výstav na dálku, není v ní v podstatě žádný velký rozdíl. V přípravě koncepce, a ve výběru ilustrací jsem měl poměrně volnou ruku. Pořadatelé na Taiwanu měli o výstavy velký zájem, proto jsem také s celou akcí souhlasil. Byl jsem rád, že svůj zájem potvrdili i pečlivým přístupem k organizaci výstav. Opravdu důležitá je hlavně důvěra. Počáteční fáze příprav probíhá na dálku přes internet a člověk musí mít důvěru v člověka, kterého zná jen prostřednictvím emailů. Byl jsem rád za preciznost, s jakou se na Taiwanu mým výstavám věnovali. Protože jsem byl osobně přítomen závěrečné instalaci a posléze slavnostnímu zahájení, mohl jsem se konečně s těmito organizátory setkat a získat i zpětnou vazbu od obecenstva a čtenářů.
Před výstavou na Taiwanu se čeští čtenáři mohli setkat s vašimi ilustracemi na výstavě v Liberci, která nesla název Ilustrace pro Taiwan. Viděli tak to, co jste přichystal pro svou zahraniční výstavu, nebo se jednalo o jiný projekt?
Každá výstava byla koncipována jiným způsobem a s ohledem na specifičnost daného prostředí, přesto se výstavy v mnoha bodech prolínaly. Na výstavě v Liberci tak mohli návštěvníci vidět ilustrace k sérii knih o umělcích, které byly vydané na Taiwanu. Zatímco liberecká výstava byla více tematicky zaměřená, na Taiwanu jsem vystavoval průřez celou svou dosavadní prací. Chtěl jsem tchajwanským návštěvníkům představit i knihy s mými ilustracemi, které se vydávají v České republice a jinde v Evropě. Jsem rád, že moji výstavu mimo jiné zahájil vedoucí obchodní a kulturní kanceláře v Taipei, Ing. Juraj Koudelka, který zastupuje zájmy České republiky v této ostrovní zemi, a mohl tak ještě více přiblížit Českou republiku návštěvníkům vernisáže.
Jaký rozsah měla tchajwanská výstava v Tainanu? Víte, kolik návštěvníků ji navštívilo?
Na výstavě je vystaveno asi sedmdesát děl mapujících více jak dvacet let mé ilustrátorské tvorby u nás i v zahraničí. Zatímco většinu mých knih vydaných na Taiwanu si zdejší čtenáři stále mohou koupit, knihy vydané v České republice jsou pro ně neznámé a tak jsem chtěl při besedách zdůraznit i je a dát tak čtenářům možnost seznámit se s něčím novým a možná i trochu pro ně exotickým.
Byl jsem mile překvapen zájmem a pozorností, kterou výstavám věnovali návštěvníci i místní média. Lidé, kteří se neradi fotí, by opravdu na Taiwan neměli jezdit (smích). V Asii jste prostě pořád v hledáčku objektivů, nikdy nevíte, na kterém blogu se zrovna objevíte. Prostory knihoven jsou hojně navštěvovány, proto jsem rád a cením si, že mé ilustrace může spatřit velké množství lidí.
Vystavoval jste pouze ilustrace nebo také volnou tvorbu?
Zatím zde vystavuji pouze ilustrace, neboť v jejich případě není takový problém s přepravou. Nevylučuji však, že v budoucnu se mi tento problém nepodaří vyřešit i pro obrazy.
Jak vás přivítali tchajwanští čtenáři? Jak se vám s nimi besedovalo? Inspirovala vás něčím výtvarná dílna, kterou jste prožil s místními dětmi?
Tchajwanci jsou velmi přátelští a vřelí. Dosud se mi sice nepodařilo odbourat jazykovou barieru, i když se úporně snažím. Zatím jsem zvládl pouze krátké přivítání v tchajwanštině a i to mi zabralo mnoho času učení (smích).
Rád bych přispěl k rozvoji kulturní výměny mezi obyvateli České republiky a Taiwanu. Myslím, že mé výstavy a besedy jsou pro to jakousi pomyslnou startovní čárou. Z tohoto důvodu jsem také přivezl obrázky tchajwanských dětí do České republiky.
Které knížky tamní návštěvníky zaujaly nejvíc? Které autory jste svými ilustracemi popostrčil na Taiwan – vyjde některá z vámi ilustrovaných knih v některém z tchajwanských nakladatelství?
Děti samozřejmě třímaly knihy vydané na Taiwanu. Byli jsme všichni až překvapeni, kolik malých čtenářů na vernisáž v Tainanu dorazilo a dožadovalo se podpisu. Musím se přiznat, že při psaní věnování jsem měl občas problém s přepisem jejich jmen. Navíc se každý podpis neobešel bez již zmiňovaného fotografování, takže nakonec vernisáž s autogramiádou trvala několik hodin.
Jestli a kdy se objeví nějaká má v Česku vydaná kniha na Taiwanu, se teprve uvidí, nechci předbíhat.
Jak dlouho jste pobýval nyní na Taiwanu? Která místa jste navštívil, kolik besed jste absolvoval?
Na Taiwanu jsem se tentokrát zdržel měsíc a byl to měsíc plný aktivit a zařizování, takže jsem si vlastně přijel zpátky do Čech odpočinout (smích). Bohužel mí spolupracovníci se na to takto nedívají a nezapomínají mi to objednávkami připomínat.
Troufnu si říct, že Taiwan již tak trochu znám z dřívější návštěvy. Bohužel řadu míst jsem ani tentokrát neměl čas navštívit. Můj pobyt byl načasován především na několik konkrétních akcí. První z nich byla výstava v Tainanu, která právě skončila. Druhou je výstava v Yilanu, která na ni navazuje a která právě začala. Jako upoutávku na tuto akci zorganizovali organizátoři besedu s rodiči a dětmi. V rámci ní také proběhla výtvarná dílna. Také jsem samozřejmě využil mé přítomnosti na Taiwanu a připravil další akce na příští rok.
Jak zde přibývají mé knihy, tak přibývají i jména, pod kterými mě zdejší čtenáři znají. Každé nakladatelství volí vlastní přepis mého jména, což mi poněkud komplikuje vzhled vizitek a plakátů (smích).
Dokážete odhadnout, jací jsou tchajwanské děti čtenáři?
Jak jsem měl možnost je poznat, tak bych řekl, že jsou velmi bezprostřední, hravé, některé stydlivé, prostě jako všechny děti.
Když srovnáte výstavy doma a v zahraničí, jak probíhá realizace, kde je to pro vás složitější? Co je vůbec nejsložitější na realizaci takové výstavy? Prozradíte nám něco ze zákulisí?
Nejsložitější je bezesporu vše na dálku naplánovat a dohodnout. Jinak každý mi dá jistě za pravdu, že vše je „jen“ o dobře promyšlené „logistice“, tedy o tom, zda si všichni plán pamatují a podle něj se řídí. Nezáleží tedy na tom, kde se výstava koná, ale zda je na obou stranách ochota, čas a samozřejmě i peníze.
Za dvacet let ilustrační tvorby je za vámi pěkná řádka titulů, když si je seřadíte vedle sebe – který byl pro vás k ilustraci nejtěžší? Který vám dal nejvíc zabrat?
Nevzpomínám si na žádný „ilustrátorský oříšek“. Snad jen bych připomněl historku, která je mimochodem také spojená s Taiwanem. Žádost o ukázkové ilustrace pro Artist serii mě zastihla v Číně, v horách v západním Sichuanu. Musel jsem je vyhotovit v hotelu na nočním stolku s improvizovaným malířským náčiním. O této příhodě jsem několikrát již hovořil a myslím, že svědčí o mé schopnosti improvizovat a poprat se o to, aby to dobře dopadlo.
Za tu dobu jste musel načíst spoustu příběhů, nemáte chuť se pustit do autorské knihy? Někteří výtvarníci k takovému projektu směřují, nepřipojíte se k nim?
Tak na autorskou knihu stále čekám. Bohužel zatím se mi nedostává času, abych se nějakému projektu naplno věnoval, a tak tento plán stále odsouvám. Přesto od této myšlenky neupouštím, ambice k ní rozhodně mám.
Ve své ilustrační tvorbě máte pohádky – klasické i moderní –, dobrodružné knihy, encyklopedické, jsou snad zastoupeny všechny žánry literatury. Máte vy sám vysněný nějaký titul, který byste rád ilustroval? Co byste si chtěl zkusit, protože jste ještě nezkusil?
Tak rád bych si samozřejmě zkusil onen autorský projekt. Pár námětů již mám, tak snad se k nim brzy dostanu.
Z vámi ilustrovaných knih mám velmi v oblibě příběh o Eliášovi, který se musel starat o babičku, co se mu vylíhla z vajíčka. Napsala ho Iva Procházková. Když zavzpomínáte na dobu, kdy jste maloval Eliáše – chtěl byste mít doma takovou okřídlenou babičku?
Když je člověk malý, je pro něho přeci každá babička okřídlená, protože každá babička je kouzelná. A já zcela určitě takovou babičku také měl.
Jaká byla spolupráce s paní Ivou? Shodli jste se na podobě Eliáše nebo jste nad obrázky diskutovali?
Je zajímavé, že tuto knihu jsem ilustroval, aniž bych byl s autorkou v jakémkoliv kontaktu. My se osobně seznámili až poněkud později při jiné příležitosti. Tedy představa ilustrací k tomuto titulu byla jen výhradně na mně. Snad si troufnu říci, že jsem se od autorčiny představy moc neodchýlil, neboť se se mnou paní Iva stále baví (smích).
Nejslavnější v současné době je asi Ema, která má kouzelnou knihu – knížka Petry Braunové. Kde všude Ema s vámi byla a jak se dětem líbila?
Kniha Ema a kouzelná kniha se mnou samozřejmě jela i na Taiwan. Při besedě v Yilanu jsem dětem příběh převyprávěl a musím říci, že je velice zaujal. Při následné výtvarné dílně, sáhly hned po tomto tématu, ač měly na výběr i z jiných. Pamatuji se, jak maminky souhlasně přikyvovaly, když jsem děti upozorňoval, aby se hodně dívaly kolem sebe, dokud jsou malé, protože až vyrostou, ztratí schopnost vidět víly. Tak aby něco nepropásly. Holčičky doslova koukaly s otevřenou pusou.
Máte za sebou výstavy doma a teď až v dalekém Taiwanu, jaké výstavy chystáte v nejbližší době, kde se s vámi mohou vaši fanoušci setkat a jaké tituly čekají na vaše ilustrace?
Jak jsem již zmínil, připravuji další výstavy s podporou České obchodní a kulturní kanceláře v Taipeii na příští rok. Uskuteční se také nějaké besedy a workshopy v České republice. Ale hlavně bych se teď chtěl soustředit na práci a malování obrazů.
