Jak český ilustrátor Tomáš Řízek putoval půl roku po Tchaj-wanu

Když jsem se od svého nakladatele dozvěděla, že moji novou knihu Ema kouzelná kniha bude ilustrovat jistý Tomáš Řízek, vyděsila jsem se. Kdo to proboha je? Po mnoha hodinách spolupráce mohu s jistotou prohlásit: Tomáš Řízek je dobrý výtvarník a dobrodruh ale... kde se vzal malíř, grafik a ilustrátor Tomáš Řízek?

Tomáš Řízek se narodil v roce 1963 jako třetí ze čtyř dětí v jedné pražské rodině, kde navázal na bohatou uměleckou rodinnou tradici...?
Kdepak. Kromě hudebně nadaného dědečka u nás nebyl široko daleko žádný umělec.

Co tě tedy přivedlo k malování?
Jako každé dítě jsem rád kreslil už ve školce. Tužkou jsem na papír zhmotňoval sny snad každého malého kluka jako například obrovské dálnice s popelářskými vozy. Později jsem spíš než na papír kroužil osmičky na skutečný led, neboť do čtrnácti jsem se aktivně věnoval krasobruslení. Chtěl jsem jít bruslit do lední revue, jejíž svět mne fascinoval. Byla ale jiná doba než dnes a nebylo to možné. Nelituji, že to nevyšlo.
Opravdová potřeba malovat se však ve mně probudila až v jednadvaceti, kdy jsem po gymnáziu nastoupil do pracovního procesu. Neměl jsem tehdy žádné oficiální výtvarné vzdělání, jen touhu malovat a kreslit, a velmi intenzivně jsem se do ní ponořil. Ani s odstupem času bych nedokázal říci, z čeho pramenila moje urputnost.



Zkoušel jsi získat umělecké vzdělání?
Po dvou neúspěšných pokusech jsem to vzdal. Jednak jsem s malováním začal poměrně pozdě a navíc to bylo ještě v době, kdy hrálo roli nejen nadání, ale i jiné důvody. Já byl školou tehdy k dalšímu studiu vysloveně nedoporučen.

Neodradilo tě to?
Rozhodně ne! I když dnes se na tu urputnost dívám trošku z jiného úhlu. Maloval jsem čím dál víc. Nakonec jsem se s deskami v podpaží ocitnul i v atelieru malíře a grafika Jaroslava J. Králíka. Jeho tvorba byla pro mne vždy neuvěřitelnou motivací k malování. A velmi jsem si vážil, že vždycky, když jsem naplnil desky kresbami a kvaši, mohl jsem mu zavolat a domluvit si další návštěvu. Jeho ateliér představoval pro mne, který jsem z "neuměleckého" prostředí, zcela jiný svět. Živil jsem se nejprve kopiemi gotických madon, které mi poskytovaly kromě obživy i možnost učit se řemeslo.Ve vlastní tvorbě jsem objevil lásku k abstrakci. Obrovská plátna tehdy pokrývala především bílá barva.

Kromě vlastních obrazů ses začal věnovat ilustracím k dětským knihám, jak k tomu došlo?
Naskytla se mi možnost malovat dějové scény do encyklopedické knížky nakladatelství Fragment, a tím se mi otevřela cesta i k ilustracím.



Popiš mi chronologicky, pro jaká nakladatelství jsi ilustroval...
Na začátku to byly především ilustrace knih z nakladatelství Fragment (Říkám to správně? Průkopníci vědy a techniky v Českých zemích, Auta, Lokomotivy, Světoví lékaři). Na konci devadesátých let mám na svém kontě desítky ilustrací v knihách vydavatelství Aventinum (Tajemný cizinec, Keltské mýty a báje) a Brio (Pět indonéských pohádek). Následují ilustrace pro několik knih z produkce Knižního klubu a všechny jsou poněkud orientální, co si teď vzpomínám, tak to jsou Legendy orientu, Legendy staré arábie, pověsti Germánů Soumrak a prsten paní doktorky Vízdalové a nakonec nemohu zapomenout na Utajenou svatbu paní Inny Rottové, což zase byly pověsti židovské .
Pak přišly nabídky ze zahraničních vydavatelství, např. švýcarský Bohem Press (Paris, Berlin do řady Giramondo), Taiwanský GrimmPress. (alibaba a 40 loupežníků). Navíc knihy pro tyto nakladatelství se vydaly ještě v Koreji a Alibaba i v Turecku. Knížky do Giramondo vyšly ještě navíc nedávno v Norsku a Holandsku. Ostatně již knížky pro Aventinum a Brio vycházely v koedici s francouzským nakladatelstvím Gründ, nebo německým Artia Verlag..

Alibaba a čtyřicet loupežníků byla jediná kniha pro Tchaj-wan?
Ne, následně jsem byl osloven nakladatelstvím z Tainanu ACME Cultural Enterprise Co.Ltd, zda bych nechtěl ilustrovat první "Artist story" konkrétně knížku pro dětičky o Schubertovi. Kuriozní situace nastala, když mne zastihla jejich nabídka na mé cestě po Číně, ve městě Kangding v západním Sichuanu. Zakázku jsem tehdy získal a pak ještě následovalo dalších 5 knížek.

Byla to tvoje jediná cesta na Dálný Východ?
Dohromady jsem se potuloval po Číně a Taiwanu přes půl roku, podniknul jsem asi pět cest - obvykle tak měsíc a nejdelší trvala měsíce dva.


Ilustrace Tomáš Řízek v knize Muž s fasetovýma očima

Zamiloval sis Orient?
Zamiloval. Díky tamějšímu kouzlu se mi do obrazů především vrátily barvy. Toho si cením asi nejvíc. Dálný Východ je silný inspirační zdroj. Vliv východních kultur se projevil pak samozřejmě i v mých ilustracích. Nakonec i prvotní představou "podivuhodného Města" z knížky Ema a kouzelná kniha je vlastně Šanghaj.

Byl jsi rád, když tě Albatros oslovil s nabídkou Emu ilustrovat?
Ano. Po deseti letech práce pro zahraniční vydavatelství (až na pár výjimek v Čechách) jsem rád přijal nabídku nakladatelství Albatros a setkal se s neobyčejnou Emou. Hned jsem podlehl jejímu kouzlu. Bylo to krásné dobrodružství a mohu zcela jistě konstatovat, že si nabídky Albatrosu dokonce velmi vážím. Moc jsem chtěl udělat "Emu a kouzelnou knihu" jako krásnou knížku pro děti. Nakolik se mi to podařilo a jak jsem si rozuměl s poetikou krásného textu může ostatně posoudit každý sám.

Děkuji za poklonu, jako autorku knihy mě to vážně těší...Vím, že připravuješ výstavu - co na ní bude?
Představím výběr z ilustrací za posledních deset let, což jsou, až na výjimky, především ilustrace ke knížkám, které vyšly v zahraničí a které jsou víceméně neznámé pro české čtenáře. Poslední výstava mých obrazů, byla tuším v roce 1991 v Malé galerii ČS spisovatele na Národní třídě. U ilustrací byla dlouho první a poslední výstava Viaggiando Immaginando v Padově v roce 2003. Před rokem a půl jsem se stal členem Klubu ilustrátorů dětské knihy, čehož si velice vážím, i proto bych rád veřejnosti své ilustrace ukázal. Kromě toho jsem se konečně rozhodl ukázat pár posledních velkých pláten, k nimž mi byly moje cesty na Východ právě inspiračním zdrojem.

Výstava se jmenuje Jak s oblaky. Proč takový název?
Tak to má své opodstatnění, je to malá přesmyčka, ale nemohu ji prozradit. Proč se výstava tak jmenuje, poznají ti, kteří se na výstavu přijdou podívat.
Výstava Jak s oblaky ( 14.7. - 31.8. v prostorách sídla VZP ČR, Orlická 2020/ 2 Praha 3)

Info: http://www.rizek-tomas.cz/