Po dvou samostatných výstavách se tentokrát tvorba Tomáše Řízka představí ve společnosti děl dvou tchajwanských autorek, ilustrátorek Yu-Han Lin a Vanny Pon a to v prostorách National Ilan University na Tchajwanu.
Výstava nazvaná „Čtenářova země snů – výstava českých a tchajwanských ilustrovaných knih“ se snaží propojit tvorbu dvou kultur a tří osobností. Výstava měla bohatý doprovodný program včetně worskhopů.
U příležitosti výstavy jsme všem třem ilustrátorům položili tři otázky, na které nám všichni ochotně odpověděli:
1) Proč jste se rozhodl(-la) stát se ilustrátorem.
2) Jaký příběh, kniha se Vám ilustrovala nejlépe.
3) Co Vás na Vaší práci nejvíce baví.
Tomáš Řízek:
1) odmalička jsem rád kreslil. A ta záliba mi zůstala až dodnes. Ilustrační tvorba se stala neodmyslitelnou součástí mého výtvarného projevu. Na ilustracích mne fascinuje provázanost obrazu a textu, který ilustrátor nemusí jen popisovat, ale může i rozvíjet či doplňovat.
2) každý příběh je jiný a každému věnuji stejné úsilí.
3) práce na ilustracích pro mne jednoduše znamená, že si tak i v mém dospělém věku mohu hrát. Toho si velice cením. Pak také samozřejmě se mi líbí možnost prostřednictvím obrazů či ilustrací vyjadřovat svůj názor na svět. To by ale podle mne mělo být cílem každého ilustrátora.
Yu-Han Lin:
1) Protože ráda kreslím a píši povídky. Vyjádřit něco obrazem je pro mě nejen zajímavé, ale považuji to také za výzvu.
2) Ráda kreslím zvířata a fantasy.
3) Hluboce mě ovlivnil Italský malíř Roberto Innocenti. Jeho díla jsou pečlivě propracovaná. Jediný obraz je s to vyjádřit celý příběh. Je to velmi schopný vypravěč mluvící k nám prostrednictvím obrazů. A toto je i mým cílem, o který stále usiluji.
Vanny Pon:
1) Od mala jsem ráda malovala, od náčrtků jsem se přesunula k odbornému studiu akvarelů, absolvovala jsem studium na umělecké universitě. Postupně jsem si rozšiřovala znalosti a porozumění malbě, ale vždy jsem uvažovala nad tím, jak umění více přiblížit lidem, což mě dovedlo až k ilustracím.Obrazem je možné sdělit to, co slova nedokáží vyjádřit, jediný obraz představuje celý příběh. Největší zadostiučinění pociťuji, když vidím soustředěný výraz člověka ponořeného do světa fantazie. To je pro mě také největším přínosem studia umění.
2) Pro mě každý příběh znamená novou výzvu, proto nemám žádný žánr, který bych preferovala, všechny jsou pro mě zajímavé.
3) Nejvíce mě ovlivnila moje maminka.Když jsem byla malá, všimla si mého nadání pro malování a všemožně mě v tom povzbuzovala. Studium trvalo více jak dvacet let a ona mě nejen podporovala, ale také si zachovávala neustálý zájem o umění a lásku k němu. Když tvořím, dokáže mě překvapit novými neotřelými nápady. I když je často není možné použít, přesto jsou zdrojem nové inspirace. Je v tom mnoho zajímavého.
