Strašibraši, nový knižní projekt tandemu Kratochvíl – Vydrová

Dva tvůrci se poprvé sešli při  práci na knize Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě (Mladá fronta 2009). Je jím autor básniček a říkanek Miloš Kratochvíl a ilustrátorka Markéta Vydrová, která knihu ozdobila svými veselými obrázky. Autorkou krásných pohádek, které v knize také nejdete je spisovatelka Daniela Krolupperová. Společná práce na tomto díle byl první krok k založení autorské dvojice s klaunskými nosy. A že to byl krok správným směrem se můžeme přesvědčit u jejich další knížky.

První otázku mám na dámu- setkala jste se již dříve s knihami pana Kratochvíla? Probouzely ve vás jeho básničky inspiraci?

M.V. Inspirace? To je velmi slabé vyjádření toho, co ve mě probouzely! Básničky pana Kratochvíla jsem milovala dávno předtím, než jsem autora poznala osobně. Celá naše rodina je na nich závislá, můj muž muzikant je zhudebňuje. A úplně první kniha, kterou jsem si koupila sama kdysi za vlastní peníze byla Pavilon J od pana Kratochvíla. Takže nejen básničky. Určitě jsem na něj byla nastavená odjakživa a když jsem pak četla jeho poezii pro děti, byla to nejen inspirace, ale obrovská touha tomuto spisovateli ilustrovat knihy. Záviděla jsem všem, kteří tu možnost měli a bylo mi jasné, že psal pro mě, i když o tom nevěděl.... už bylo načase, abych mu to pověděla a 28. listopadu 2008 přiletěla úžasná příležitost v podobě "Draka" z Mladé fronty .

Viděl jste někdy obrázky paní Vydrové a řekl si, že to jsou přesně ilustrace pro vaše knížky?

M.K. Mé hledání paní Vydrové začalo malou osobní tragédií… V jistém nakladatelství nechali ilustrovat jednu mou knížku tak, že jsem byl z obrázků od první chvíle zděšený. Bránil jsem se, ale neubránil. Knížka s těmi obrázky vyšla. Nakladatelé se někdy nenechají pláčem autorů dojmout ani přesvědčit... A v tomto zoufalém rozpoložení, ve strachu, že bych druhou takovou ránu taky už nemusel přežít, jsem hledal ilustrátora. Toužil jsem mít někoho, komu bych mohl dát text třeba ještě dřív než nakladateli, s kým bych se domluvil, že udělá pár ilustrací na ukázku, řekneme si, jak co cítíme, a když to do sebe zapadne, nabídnu text už i se jménem ilustrátora. Hledal jsem na internetu a do toho mi přišel mail od paní Vydrové. Že je ilustrátorkou knížky Daniely Krolupperové o etiketě, kam mám psát básničky, že jí to těší a abych se podíval na její stránky. Spravedlivě přiznávám, že to nebyla láska na první pohled. Její starší práce se mi zdály zajímavé, ale... Ale pak jsem šťastným kliknutím objevil její ilustrace ke knize Zdeňka Šmída Dudáci a vlčí hlavy. A to mě naprosto dostalo. Viděl jsem, že paní Vydrová je teď výtvarným projevem jinde. Výš! Je uvolněná, rozesmátá, vtipná, nádherně vybarvená a bylo mi jasné, že přesně takové ilustrace bych ve svých knížkách rád viděl…

Jaké byly počátky spolupráce?

M.K. Bleskurychlé. Na chvíli jsem proklínal zlomyslnost času a osudu, že se mi paní Vydrová neozvala aspoň o půl roku dřív, a potom – hned ten den! - jsem jí poslal rukopis Strašibraši aneb Tajemství věže v Kamsehrabech. Aby si ho přečetla a jestli by se jí to líbilo ilustrovat. Vím, že to bylo v pátek. A v pondělí ráno jsem měl nádherné obrázky všech hlavních postav! Napsal jsem do nakladatelství, aby brali Strašibrachy tak, že mají dva autory…

M.V. Rychlobleskné. Děkovala jsem prozřetelnosti osudu, že jsem se panu Kratochvílovi neozvala o půl roku dřív. Teprve jsem musela dojít pod ty správné hodiny. Věřím, že právě to půlroční zpoždění bylo tím, co panu Kratochvílovi umožnilo něco jako „druhý pohled“.
Ten den večer, v pátek osmadvacátého, jsem už četla vytištěný rukopis Strašibrachů a věděla jsem znovu, co už dávno! Chci ilustrovat všechny ty nádherné blázniviny, humor i něhu, laskavost a důvtip. Impulzem ke spojení bylo především to, že jsme se už během pár prvních dní „sesouzněli“, velmi rychle pochopili, že vidíme jedněma očima a měli jasno, že jsme se našli. Podle červeného klaunského nosu. Neexistuje pak lepší spojení a horší není důvod hledat.

Takhle jste tedy dali hlavy dohromady, ale kde se vzaly ty klaunské nosy?

M.K. Jednou jsem paní Vydrové napsal, že se snažím vyprávět příběhy jako klaun. Vesele, i když jsou o vážných věcech…

M.V. …a mě potom pan Kratochvíl označil za klaunku. To se mi hodně líbilo! V hlavě se mi rozsvítily dva červené klaunské nosy a bylo vymalováno! Prostě jsme dali nosy dohromady nad tím, co nás spojilo. Jiní dávají pracně dohromady hlavy, ale nám stačí ťuknout nosem o nos a víme ….

A tak se potkali dva klauni, kteří mají stejný cíl – tvořit pro děti knížky, které budou zajímavé, vtipné, čtivé a na první pohled hezké. Už teď se můžeme těšit na Vaši další knihu, která nás zavede na tajemnou věž v Kamsehrabech. Název knihy je trochu strašidelný, budeme se bát nebo spíše smát?

M.K. Strašibraši jsou knížkou o strašení, ale rozhodně ne takovou, že by se děti po přečtení kapitoly roztřásly děsem a do rána nedokázaly usnout! Hlavní hrdinové Baf a Bubu jsou sice strašikluci, ale strašení je nebaví a ve strašidlácké škole s tím mají tak velké problémy, že ze školy radši zmizí. Dostanou se do Kamsehrab, kouzelného městečka s věží, opředenou tajemnou pověstí a nerozluštěným starým vzkazem. Těší se, jak si tam budou v klidu zahálet, ale správce věže děda Tenkrát je objeví a k jejich zděšení po nich chce, aby strašili. Když jsou strašidla. Kamsehraby by tím získaly věhlas a vyplnilo by se jedno proroctví…
Víc prozrazovat nebudu. Snad jen to, že Strašibraši jsou další z mých „hodných“ knížek, a svým zásadám jsem se nezpronevěřil. Takže i když je tam dost dobrodružství a záhad, přál bych si, aby se čtenáři aspoň osmkrát víc smáli, než báli!

M.V. Já bych jen doplnila, že bychom rádi dělali knížky, které budou hezké i na druhý, či osmý pohled

Tak to už jsem moc zvědavá, jakou podobu jste těmto strašiklukům a městečku Kamsehraby vtiskla Vy, Markéto.

M.V. Ti mi naskočili, když jsem si četla, jak se narodili. Pan Kratochvíl jejich vzhled neprozrazuje, pouze naznačí, jaké má který z nich vlasy, aby se nepletli. A to mi poskytlo veliký prostor k vlastní fantazii. Myslela jsem na ně a představovala si ty dva klučiny, trošku vystrašené z toho, že jsou strašidla, stále překvapované tím, když něco provedou a nevědí ani jak. Narodili se zvláštním způsobem, ale to je zatím tajemství. Prozradím jen, že proto Baf ode mě dostal kalhotky ušité z šišky a Bubu ze dřeva. Udělala jsem dva malé strašikloučky, kteří jsou vírem událostí unášeni až do Kamsehrab. Je to městečko uložené v dlani luk a zvědavě z něj čouhá tajemná věž s hodinami.

Když jsem do Kamsehrab přiletěla s nimi, bylo mi, jako bych se jen vrátila někam, kde je mi moc fajn a kde to důvěrně znám. Teď tam už od června bydlím a znám všechny uličky i lidičky. Stačí mi jen procházet se po Kamsehrabech, koukat kolem sebe a tady nebo tam vytáhnout skicák a barvičky.... Až budete mít chvilku, můžete zajít na návštěvu. Potkáte tam všechny, kdo tam patří a taky dva klauny, kteří vám na cestu posvítí červenými nosy. A budete-li mít štěstí, potkáte i Uího! A to stojí za to!

Tak na toto pozvání se dá odpovědět jen to, že už se moc těším na výlet do fantastického světa vaší knihy. Doufám, že se v ulicích kouzelného městečka sejdeme v hojném počtu, abychom se nebáli ani strašidel, ani nezdvořáků natož hlupáků. Tak co, milý čtenáři, potkáme se pod hodinami? Ukázky z knihy si můžete přečíst zde.

Ve spolupráci s: Svět dětské fantazie