I jako zakládající člen Sdružení přátel Jaroslava Foglara jsem pozoroval popřevratový boom kolem tohoto nikoli prvoligového spisovatele. Jenže nejde o ligu. A uvědomoval jsem si to už v letech devadesátých, kdy jsme se s JF třikrát setkali (bylo mi už třicet). Ještě víc to samé chápu po jeho smrti (+1999) a víme jistě jedno: o žádném jiném českém spisovateli toho nebylo po převratu napsáno tolik jako o Foglarovi, skautsky zvanému Jestřáb.
A okolo nikoho jiného, snad s výjimkou Ludvíka Součka, nevyrašil totálnější kult. A vyslovuji to „total“, ale chtěl jsem nejprve napsat „absurdnější kult“.
Nebo není absurdní? Kdo ví. Řadu let se sice bojovalo o práva na dědictví, a tak přece došlo k jakémusi utlumení zájmu, ale třeba loňský rok 2022 se stal - ohledně Mistra - zatím nejrušnějším rokem dějin.
Neuvěřitelné je to taky z toho hlediska, že valné části obyvatelstva to jde úplně mimo, což jistě rád a plně chápu. „Foglar?“ opakují po vás, když záříte jako blbeček. „Ale děti ho nečtou. Toho čtete leda vy, dědkové a pošuci. V lepším případě jste sentimentální nostalgik. Vždyť tenhle váš Foglar byl dětina a škudlil a egocentrik a normální knihu pro dospělé by nenapsal, ani kdyby ho zavřeli na půl roku do senátu. Odkojil ho brak, špatné kino, blbé divadelní hry, specifická máti - a vnímá trapně dětsky. Takový trochu přerostlý skaut, ne? A za války? Možná by se nakonec i spojil s nacisty, kdyby mu dovolili pokračovat v práci s chlapci a v psaní. Nepublikoval snad ve Správném klukovi?“
Na tom všem pučí přehršličky pravdy. Ale třeba Skautská nadace Jaroslava Foglara toto nevnímá. Vše to pro ni leží coby plky pod rozlišovací rovinou očí. V poklidu oslavila 20 let od založení a - pozor - plácla se přes kapsu a hola, zakoupila kompletní autorská práva po hlavním kreslíři Rychlých šípů JUDr. Jenu Fischerovi!
Mohla s tím, pravda, počkat. Už roku 2030 uplyne 70 let od Fischerova nešťastného úmrtí (k němuž vedla jízda na motorce mrazivou Prahou bez jakéhokoli zateplení hlavy) - a práva budou rázem uvolněna veškerenstvu. I tak to chodí.
Ale jen roku 2022 proběhly dvě velké foglarovské výstavy (v Praze a Ústí nad Orlicí), byl navíc i prezentován v rámci tři dalších komiksových výstav - v Plzni, Brně, Litomyšli - a narazili jsme vloni na „foglaroviny“ i na programu hned pěti divadel!
Vedle (úvodem zmíněného) Sdružení existuje i - aktivnější – Akademie Jaroslava Foglara, založená jeho nejskalnějším příznivcem a nadšencem Slavomilem Janovem, a máme třeba i nedávno zformovanou skupina Foglarovci sobě.
A charakteristické každoroční akce těch spolků?
Lednové návštěvy hrobů pánů Foglara a Fischera, setkávání na ulici u rodného Foglarova domu přesně v den jeho narozenin, srazy (letos už desátý) u pamětního kamene na potoce Mastník, kde se v letech 1929 a 1930 konaly Tábor na Bobří řece a Tábor smůly, pověstný Večer světel, tradiční už podzimní skautská burza a prvořadě červnové bratření se ve Sluneční zátoce na Sázavě; byť je dnes okolí nepříjemně zdevastováno vykácením kusů lesa.
Roku 2022 doplnilo dotyčná mecheche i nových 250 článků v magazínu Bohoušek ( https://www.bohousek.cz/ ) anebo bezvadná květnová beseda s oddílem Hoši od Bobří řeky v Památníku národního písemnictví, moderovaná Jaroslavem Čvančarou. Permanentně vychází i časopis Bobří stopa, kde občas publikuji, ale profrčme radši pěkně popořádku tím nabitým rokem, měsíc po měsíci. Něco to ukáže.
LEDEN.
Albatros prvně vydal Šlikův druhý díl Chaty v Jezerní kotlině. Osobně mi v knize vadí polopatická propagace ekologie, ale budiž. Albatros vydal i audioknihu Tajemství Velkého Vonta v podání Davida Matáska.
ÚNOR.
Masarykova univerzita představila vědeckou publikaci Foglar v nás (i když vydanou už dřív, a to nákladem pěti set výtisků). Patrně jde o dosud nejvědečtější práci, co o Foglarovi vyšla, a vidí-li to z mraku, není v šoku jenom z toho důvodu, že by jí nerozuměl.
27. února zesnul v 98 letech Jan Pavlásek, už poslední pamětník Foglarova táboření ve zmiňované už Sluneční zátoce. Byl známý pod skautskou přezdívkou Song, kterou mu - snad - přidělil Foglar sám. Spíše však jeho kamarádi.
BŘEZEN.
Vyšel komiksový sešit Rychlé šípy 33. Autorem není Foglar, ale panové Dubský a Zeman, z nichž druhý je tu kreslíř. S panem Dubským si píši - a napsal scénářů Rychlých šípů už několik set, což je ovšem na Zemana příliš. V březnu 2022 vyšlo i druhé vydání Hrnčířova románu Maják Uctívačů ginga; na foglarovky se váže spíš volně, ale obsahuje zajímavý komiksový pastiš s Rychlými šípy od pana Kociána. 17. 3. byla na Kampě uvedena do provozu foglarovská lavička zvaná Záhada hlavolamu, a jak jsem ji tak zkoumal, aniž jsem sám Vandal, je stvořena snad až nerozbitně. Koncem března 22 vyšel pak objemný katalog k výstavě Město jako přízrak - a už čtvrtý dotisk publikace Deník Jana Tleskače.
DUBEN.
Do prodeje se dostala trika Rychlých šípů Vzteklý pes a Bídníci. První je červené, druhé žluté, a kdo si trička natáhne, tomu se na hrudi zaskví zvětšený komiksový obrázek. Znalcům nemusím vysvětlovat, který. Ale napovím. Na prvním tričku utíká Rychlonožka před jistým krásným a viditelným psem, na druhém peláší Dlouhé Bidlo.
Koncem téhož měsíce Albatros vydal i audioknihu Tajemná Řásnovka.
KVĚTEN.
Albatros vydává reedici Strachu nad Bobří řekou. Tento druhý díl Hochů od Bobří řeky zasadil Foglar do časů okupace a jednou z hlavních zápletek je loupež, kterou provedl v zájmu svých kronik v gestapem zapečetěné klubovně ve Vodárenské věži na Smíchově. Je to ale chabě napsaná kniha. Od 10. května bylo pak možno získat reprint publikace Jaroslav Foglar o klubovnách Dvojky, vydané již za války. Nadace ho představila v nákladu sta výtisků. Ještě do poloviny května vydal Albatros nová vydání Hochů od Bobří řeky i Záhady hlavolamu a 16. 5. zveřejnil Bohoušek odkaz na deskovou hru nikoli Marka, ale Libora Čermáka Třináct bobříků, kterou si zájemci směli stáhnout v PDF. 17. 5. vyšel už desátý Sborník nezávislých foglarovců a 19. 5. zveřejnil Albatros první číslo sešitového vydání Rychlých šípů, jehož součástí jsou však i jiné komiksy - s Foglarovým světem jen víc či méně propojené. V druhé půli května vyšel ještě sešit Rychlé šípy špacírují - s pěti parodiemi jejich dobrodružství - a koncem května Nadace vytvořila (pouhých) deset replik legendárního sešitu 65 úžasných dobrodružství Rychlých šípů. Jak uvádí znalec a kronikář foglarismu Martin Izera, polovinu těch publikací převzal štáb amerického filmu Lucky Man, odehrávajícího se za Protektorátu, kdy taky původní sešit - ohromným nákladem - prvně vyšel.
ČERVEN.
8. 6. prvně vyšla kompletně Foglarova Stínadelská trilogie v komiksové verzi, kde je spisovatel jen autorem části scénáře. Objevila se hned ve dvou provedeních odlišených Čermákovou ilustrací na obálce i barvou textu. Na Světě knihy bylo den poté představeno druhé vydání komiksové knihy Kreslené seriály z časopisu Junák z let 1945-1948 – z osvědčeného Nakladatelství Josef Vybíral. Zatímco původní verze ještě foglarovská nebyla, pro tuto se podařilo získat povolení k doplnění o seriál Medvědí družina.
18. 6. proběhlo každoroční setkání ve Sluneční zátoce, kde se ale foglarovci bohužel stali nevítanými hosty. S provozovatelem „areálu“ komunikuje obvykle Miloš Vraspí, ale roku 2022 byl zrovna nemocen. V Zátoce se prvně prodával box s tzv. proužkovým vydáním Stínadelské trilogie. Další zajímavostí se stala knížka Nakladatelství Kšiltovka s podtitulem Sloupky pro české slovo z let 1943-1944. Jde o Foglarvy články, ale publikaci bohužel vydali pouze absurdně nízkým nákladem dvaceti kusů. A zrovna tak vydali Foglarovci sobě svůj klubovní časopis s řadou málo známých Foglarových textů - nákladem 13 kusů. U sběratelů vedou podobné praktiky pochopitelně k předražování. Aukro to řídí, anebo umocňuje. Můžeme se ošívat, lze i nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co proti tomu lze podnikat. Máme svobodu.
Nadace vydala i tzv. Stínadelský skicák Jana Fischera: reálně jde o pouhých 11 ilustrací ke knize Stínadla se bouří, vloženy jsou obvykle v plátěné tašce s potiskem. Do konce roku 2022 dosáhl Skicák nákladu 185 výtisků.
Všeobecně se zde nezmiňuji o mimoliterárních artefaktech, ale udělám teď první výjimku a upozorním na 13 sad vrhacích kostek Ladislava Vitáska s hlavičkami Rychlých šípů, přičemž šestou stranu každé kostky zdobí půvabný čenich prvého ze dvou klubovních psů, slavnějšího to Bubliny. Radši se, lidé zlatí, ani nedívám, za kolik už se tyhle kostečky prodávají dnes.
ČERVENEC.
V polovině měsíce vyšla sběratelská verze románu Stínadla se bouří (Albatros), jde už o deváté vydání s fascinující obálkou. V druhé půli července nabídla společnost Hardnix tisk kvaše Zdeňka Buriana, na kterém spatřujeme Rikitan u stanu. Jde o ilustraci z Kobesova vydání Hochů od Bobří řeky. 22 kusů je vytvořeno pigmentovým tiskem a ve formátu A2 při rozlišení 2400 x 1200 dpi. Ne celých 78, ale prý pouze 77 výtisků je o dost lacinějšími plakáty ve formátu A1.
ZÁŘÍ.
Začátkem měsíce vydává Albatros druhý sešit Rychlých šípů (ale nejen jich, jak víme) a 7. 9. vyšel v nakladatelství Šošon Stínadlář, kniha skic, náčrtů a ilustrací Jiřího Gruse ke Stínadelské trilogii. Náklad svazku o 140 stranách byl prý jen 18 kusů, a to včetně dvou variant desek. Marko Čermák pak připravil nákladem sta výtisků (každý s podpisem) i další vydání komiksové Stínadelské trilogie, tentokrát v proužkovém vydání a pevné vazbě. Proužkovým vydáním se, dodám, rozumí knížka, která je širší, než jak jest vysoká. Komiks se touto formou vynořil již v mém dětství a těžko zapomenout na momenty, kdy jeho nenápadná varianta putovala pod lavicemi školní učebnou. Láká mou generaci dodnes.
Nekoupil jsem. V kartonovém pouzdru současně Čermák již připravoval obdobně podlouhlé vydání své a Foglarovy Chaty v Jezerní kotlině, a to zvlášť v černobílém - zvlášť v kolorovaném provedení. Vyšlo teprve koncem roku.
Koncem září přišel na trh už jen trapný smaltovaný hrnek s potiskem užívajícím Fischerovu kresbu Bratrstva v momentech, kdy chtěli jiným hrnečkem (a za pomoci bylinkářky) uspat Rychlé šípy.
ŘÍJEN.
6. 10. vydal Albatros druhý svazek prvního skutečně kompletního vydání Rychlých šípů. Při autogramiádě - týden poté - se mohli prvně v dějinách potkat pod tou samou střechou HNED DVA oficiální ilustrátoři Foglarova komiksu, ale Jiří Grus nakonec nedorazil, takže Marko podepisoval sám. Většina knihy je ostatně jeho. Jako absurdní dovětek akce mi však přijde prezentace ještě další „knihy“ nakladatelství Šošon Stínadelský svět Jiřího Gruse. Jde o 28 stran volné kreslířovy tvorby ve formátu A3, která je „pouze inspirována“ motivy z jeho a Foglarovy Stínadelské trilogie. Náklad? Osm nebo deset výtisků, údaje se různí.
V druhé polovině října vyšel však i precizní katalog Ivana Vápenky Foglarovská filatelie. Na konci měsíce vydal Albatros po několika odkladech konečně i Žákův román Tleskač, de facto prequel Stínadelské trilogie.
LISTOPAD.
V polovině měsíce vyšla kniha Dobrodruh z Václaváku, kterou napsal Václav Junek o svém otci, mj. autoru malé části Rychlých šípů. Od posledního dne měsíce byl dostupný i třetí sešit Rychlých šípů.
PROSINEC.
Na Mikuláše bohužel odešel fotograf František Dostál. Podařilo se mu vytvořit soubor snímků, zachycujících Foglara v plné práci na románu Strach nad Bobří řekou -v zahradě Kajetánka, na oblíbené jeho zídce. Dostál jistě nelhal, když tvrdil, že původně netušil, že fotografuje Foglara. Za zmínku jistě i stojí, nakolik nekomerčně Dostál s těmi snímky zacházel. Jen dva dni po jeho smrti přišel na trh polštář(!) potištěný kompletním komiksovým příběhem tandemu Fischer-Foglar Rychlonožka v říši snů. Jestli je ještě v prodeji? Na webu jsem nabídku nenašel!
Okolo patnáctého vydal Ivan Vápenka i obsáhlý text Síň slávy Rychlých šípů.
Zaplňuje celé číslo časopisu Maják - Vpřed! Jen se po něm zaprášilo. 16. prosince přišel do prodeje i další model ježka v kleci (existují jich desítky a desítky) a Šošon uvedl téhož dne na trh knihu Pavel Čech - Ilustrace ke knize Chata v Jezerní kotlině Jaroslava Foglara. Jde o 60 stran o rozměru A3 v nákladu (držte se) OSM výtisků.
Ve svazku je i Čechova Mapa Stínadel, už dřív samostatně vydaná ve speciálním tubusu.
Zatímco někde jinde tíhne malíř Čech ke kýči, tuhle mapu uznávám, vlastním a… Jde opravdu o půvabnou záležitost.
Nejsem nicméně fanatik s touhou mít vše, co se Foglara i kdyby jen minimálně dotklo. Vybírám si. Taky tento výčet událostí a momentů není proto úplný. Jako náhled do jednoho světa ale stačí a zajímalo by mě, co by si takřka čtvrt století mrtvý Jaroslav Foglar myslel, kdyby ono šílení viděl.
Sporu nebude, že vlastní kult vytvářel i sám a zaživa. I kdyby zprvu spíše podvědomě. Měl pro to smysl. A je to tak, že se občas narodí i muž s čidly a předpoklady státi se skoro dokonalou legendou. Všech příčin vzniku kultu bývá přitom tak moc a bývají natolik bizarní, že by při analýze zdatně bodoval autor dizertační práce. Mně se ale naopak líbí, že si kdykoli umím říct: „A není to všecko fuk?“
Skutečně jádro Foglarova významu není totiž tak gigantické a gurmáni nepotřebují závěje. Chtějí pravou dřeň.
Což mi připomíná, že zrovna vyšla i prvá část Foglarových osobních deníků. Ač se jedná o pouhý výběr a ačkoli jsou vynechány deníky táborové…
a přestože vše zatím končí na Silvestra 1937, má svazek neuvěřitelných 584 stran.
ZÁVĚREČNÁ VÝZVA LUMPOVI:
NĚKDE JE UKRYT DENÍK S FOGLAROVÝMI dětskými ZÁZNAMY PŘED 3. ZÁŘÍM 1920, KTERÝMŽTO DATEM TEPRVE ZAČÍNÁ AKTUÁLNÍ SVAZEK „CELÝ DEN DROBNĚ PRŠÍ“.
S VÝJIMKOU PÁR LIDÍ (NEBO ASPOŇ JEDNOHO) NIKDO NETUŠÍME, KDE DENÍK ZROVNA SPOČÍVÝ a ZDA UŽ NENÍ PODMÁČEN DEŠTI. BOHUŽEL. ALE ZNIČENÝ ASI NEBUDE. PŘED ČTVRTSTOLETÍM (1998) BYL ZDCIZEN NEZNÁMOU RUKOU V MUZEU HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY - A ŽÁDNÝ JEHO MOMENTÁLNÍ MAJITEL, AŤ UŽ PŘEKUPNÍK ČI KDOKOLI, SE ANI PO VYDÁNÍ JEHO POKRAČOVÁNÍ ZATÍM NEOZVAL. OZVĚTE SE, VY LAKOTNÝ BREBURDO. ČEKÁTE SNAD, ŽE CENA STOUPNE NA ROVNÝ MILION?
