Nakladatelství Dokořán vydalo knihu kolektivu autorů (Hrušková, Větvička, Pokorný, Úradníček a další), kteří se spojili, aby lidem napsali něco o stromech.
A představte si - právě těm lidem, co to potřebují. Těm, kteří jsou zahlušováni blbostmi a překvápky a modními trendy - jen aby probůh! snad nějakou náhodou nezačali přemýšlet.
Jména autorů knihy jsou důvěryhodná, zabývají se svým oborem značný kus života a svůj příspěvek nepodmínili nárokem na odměnu. A svědčí - píšou o tom, co má smysl.
O tajemství přírody, o vodě kterou na téhle planetě máme, o stromech, bez kterých nemůžeme žít... i o tom, co by snad šlo ještě napravit.
Co nakladatelství udělá s touhle knihou, aby se dostala k těm, kteří ji nutně potřebují, ale ještě o tom neví? Možná se domnívají, nakladatelští, že už jen vydáním splnili svůj úkol. Dobře, pochopitelně jim patří dík. Těžko mohou na dnešním trhu s knihami spustit drahou kampaň, to by je položilo.
Takže - co kdo udělá?
Každý autor z kolektivu využije své možnosti a schopnosti a to jistě pomůže. Pomůže pochopit, že kniha vypráví o skutečnosti, o tom, co opravdu je, existuje, můžete si na to sáhnout!
Ale kniha o tom jen vypráví, napít se už musí každý sám.I kdybyste si knihu provrtali v rohu a nosili ji na krku jako talisman, nenahradí vám ráno v lese, nenahradí vám pocit čeření, když do dlaně naberete vodu z potoka.
Někteří z nás lidí mají přibližnou představu o tom, co by bylo možné dělat dobrého a někdo i v jakém pořadí, co teď, co potom...Především zřejmě zastavit idiotství trvalého růstu materiálního a nahradit jej růstem duchovním, růstem vzdělání. Vždyť - kolik lidí dokáže prožít opravdu radost z hudby, poezie? kolik- např. v Evropě? No? Myslíte tak půl procenta? Když nevíte, že něco je, nepotřebujete to.
Shodli bychom se - my, co spolu mluvíme - na pořadí změn, kdyby to šlo? Co je důležitější?
Občas se podaří dotahovat dobré úmysly(bohužel někdy až moc!) Takže konečně snad všichni alespoň vědí, že kouření škodí. Konečně je zakázána propagace tabáku.
Zároveň je ale v hlavních vysílacích časech propagován alkohol a spousta zlozvyků vedoucích k obezitě. O neustálém přibývání zákonů ani slovo...
Občas se - vole, vole, povede učinit i nějakou hospodu lepší a vyčistit její kuchyni. .Zaplaťpánbů! Nicméně - je sajrajt za veřejnou lednicí nebezpečnější pro životní prostředí, než třeba konglomerát hal, který se staví u Kralup (Úžice) ? O nebezpečí tohohle "halového mistrovství" se právě na stránkách knihy Život se stromy lze něco dozvědět.
Kniha je tady a teď. O stromech a lidech. O radosti, kterou budem mít, pokud budeme mít stromy.
Zajímá to někoho? Pořád o tom každému říkám a teď si myslím tolik - zkuste to zas někomu říkat vy! Než nás všechny nabere poslední převozník.
Hrušková, Větvička a kol. / Život se stromy / Dokořán, 2017
Ukázka z knihy:
...nemusíte ani do kopců, stačí vyjít z domu, abyste ak všeho moc. Cesta sama přivede ke košatému buku, nejstaršímu v parku. Říkáte mu namyšleně a sami pro sebe, že je to váš strom. Stojí si tu klidně, listy se trochu chvějí, jako by něco povídaly. Zajdete až k němu, rozhrnete převislé větve, abyste se mohli dotknout kmenu. Stojíte chvíli dlouhou – krátkou? Díváte se do koruny stromu.
Světový, vesmírný strom
Představa stromu držícího na sobě celý tehdejším lidem známý svět, stromu světového, který je sloupem Země či středem planety, anebo dokonce stromu vesmírného, jenž drží celý vesmír i s hvězdnou oblohou a po jehož kmenu by bylo možné se dostat nahoru k bohům i dolů do podsvětí, byla obdobná u různých skupin národů.Tyto stromy byly v různých částech světa odlišné: jejich druhy závisely na tom, jaký strom v daném místě rostl nejčastěji nebo byl nejužitečnější. Ostatní rysy pak měly tyto stromy shodné, ať byly z míst, která se dnes nazývají Japonsko, Skandinávie, Irák nebo Palestina: byly to stromy výjimečného vzhledu, mohutného vzrůstu a hlavně dlouhověké – skoro „věčné“ ve srovnání s nedlouhými životy lidí.
Jak mimořádný byl takový vesmírný strom a jak na něm bylo všechno uspořádáno, si můžeme představit podle mytického severského jasanu Yggdrasilu. Sdružuje v sobě vlastně celou soustavu představ; je na něm zobrazeno mnoho symbolických zvířecích hrdinů, často s lidskými vlastnostmi, i různých bohů. Jsou v něm skryta i různá podobenství.Tento mocný strom měl tři kořeny: jeden sahal do světa zemřelých – do podsvětí, druhý dosahoval do středního světa – tedy do Země, sídla lidí, a třetí rostl vzhůru, až do sídla bohů. O kořeny se staraly tři sudičky Norny. Byly to sestry, bohyně minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Měly za úkol příst a přistřihovat vlákna života a zalévat kořeny stromu z pramenu života. V mohutné koruně, která zastře-šovala celý svět, žili bozi, na vrcholu stromu sídlil v podobě orla nejvyšší severský bůh Odin.
Nejstarším žijícím stromem na Zemi je patrně severoamerická borovice dlouhověká, jejíž věk byl v roce 2012 pomocí letokruhů odhadnut na 5 060 let.
Dosud změřené sekvojovce obrovské nejsou starší 2 000 let, ostatní dřeviny se pohybují pod hranicí 1 000 let. Naši současníci se díky lidskému snažení dožijí sotva junáckého věku. Jaký to nevděk.
Vždyť strom do slova a do písmene provázel člověka od kolébky do hrobu. První a poslední schránka, v níž jsme našli útočiště, byla ze dřeva. Kolébka i rakev. Ve službách člověka byl ovšem strom po celý lidský život. Možná jste ani nevěděli, že jabloně jsou patrně nejstaršími ovocnými stromy využívanými člověkem.Bylo to tenkrát, když byl mezi člověkem a stromem vztah v jiné rovnováze, než je teď.
Strom – ten byl tehdy oním mocnějším. Prales obklopoval osady lidí, vstoupit do něho bylo nebezpečné. A přece do něj lidé pronikali dál a dál, i když je to stálo životy. Tajemnost tvarů a stínů pod hustými větvemi, které nepropouštěly sluneční paprsky, zvláštní pach spojující hnilobný dech s vůní pryskyřice a květů, zrádné bažiny a neschůdné stezky s číhajícími zvířaty – to všechno lidi zastrašovalo, ale i lákalo a vzrušovalo.Jak mimořádný byl takový vesmírný strom a jak na něm bylo všechno uspořádáno, si můžeme představit podle mytického severského jasanu Yggdrasilu. Sdružuje v sobě vlastně celou soustavu představ; je na něm zobrazeno mnoho symbolických zvířecích hrdinů, často s lidskými vlastnostmi, i různých bohů. Jsou v něm skryta i různá podobenství...
Víme, že se Keltové klaněli mnoha božstvům různých stupňů, v jejich představách měla místo i posvátná zvířata a rostliny, například jmelí. Ze stromů
uctívali hlavně tis, buk a dub. Jan Filip v knize Keltská civilizace a její dědictví uvádí: „Některým stromům byly připisovány božské vlastnosti nebo aspoň magická síla. Doklady o tom jsou i z pozdějších dob v římských nápisech nebo v irských textech.
Jmenují se v nich bohové dubu nebo buku (deus fagus, bůh deus sex arbores, bůh šesti stromů, deus ribus, bůh u)“
