Víme, že jste nedávno cestoval po Číně. Vzpomněl jste si u této příležitosti na Čínské pohádky, které vám právě vyšly v Euromediich?
Loni na podzim jsem si to ověřil i to na vlastní oči. Navštívili jsme letmo značný kus jižní Číny, právě ta místa, která byla zničena letošním zemětřesením. Ale za té naší cesty tam ještě všechno stálo na místě a my jsme při té podívané nestačili žasnout: vysoké kuželovité hory, divoké soutěsky, obrovité řeky a starobylá městečka, kam nás zavezli, to všechno působilo opravdu pohádkově. Po této stránce staří malíři, básníci a pohádkáři opravdu nepřeháněli. Proto se na ně chodíme dívat do muzeí, proto je s obdivem čteme, i když nezapomínáme, že to je jen jedna polovina skutečnosti.
Tu druhou polovinu se všemi radostmi i strastmi každodenního života dnešní Číny jsme za tak krátkou dobu nemohli ani zahlédnout… Doufám, že se nám to podaří příště. 
Co Vás nejvíc fascinovalo na čínských pohádkách?
Mým prvním, nezapomenutelným čtenářským dobrodružstvím byla knížka slovenských pohádek. Dostal jsem ji k Vánocům jako prvňák, a třebaže jsem teprve slabikoval, zaujala mne tak, že jsem si ji s námahou, ale také nadšením přečetl celou sám. Nestačil jsem žasnout; a dodnes si myslím, že kniha je jeden z největších lidských vynálezů. Potvrdila mi to i ta první četba.
Byl tam příběh o chudém chlapci, kterého unese černokněžník, majitel knihy, kde bylo zapsáno všecko, a ten smělý čarodějův učeň se jí nakonec zmocní, a tak přemůže i svého zlého pána... Snil jsem pak taky o takové knize a nebyl jsem sám. Jak jsem se po letech dočetl, toužil po ní například i nositel Nobelovy ceny Hermann Hesse a taky to v jedné autobiografické povídce krásně popsal... Já jsem se spokojil tím, že jsem pro mladé čtenáře vybíral a vyprávěl pohádky ze všech koutů světa, francouzské, anglické, italské, španělské, rumunské a dokonce i čínské.
Těmi jsem vlastně začal. Zabýval jsem se tehdy starou čínskou poezií, a když se náhodou naskytla příležitost připravit i knížku čínských pohádek, bez váhání jsem se jí chopil. Fascinovalo na nich totéž, co na těch básních psaných před celým tisíciletím: jejich náměty jsou sice v podstatě stejné, všelidské, ale jsou podávány jiným způsobem, málem se tam jako zcela jinak píše, maluje nebo připravují pokrmy. Poznáte to při prvním soustu. Je to zkrátka jiný, pro nás nečekaný, a proto tím poutavější pohled na svět.
Které autory nebo knihy o Číně nebo o čínské kultuře byste doporučil mladším čtenářům?
O další vhodné literatuře pro naše mladé zvídavé čtenáře by vám řekl spíš některý odborník. Já vám jen řeknu, co právě mám na stole a co si čtu pořád dál a dál. Čína je totiž hotový kontinent a navíc jediná světová kultura, které trvá už tři tisíce let - a skoro tak dlouho používá v podstatě stejné písmo...
Užitečný přehled o všem čínském, o dějinách, politických a společenských proměnách, náboženství, literatuře a umění jsem našel například v hutné knížce Klasická Čína I. P. Kamenaroviče, přeložené z francouzštiny. Je vyprodaná, ale můžete si ji jako já vypůjčit z městské knihovny a pak si číst třeba napřeskáčku, co vás zajímá především. Odpoví vám skoro na všecko.
Něco podobného, ale většího napsali i čeští sinologové A. Palát a J. Průšek v knize o čínské společnosti a zvycích v době dynastií Sung a Jüan. Přesto že se ten velký svazek jmenuje Středověká Čína, i to je kniha nezbytná pro pochopení dnešní Číny.
A kdo by si chtěl počíst o čínských zbojnících té doby, může si půjčit Příběhy od jezerního břehu od Š' Na-ana ze 14.stol . Ty příběhy u nás kdysi taky pod názvem Všichni lidé jsou bratři ve zpracování někdejší nositelky Nobelovy ceny Pearl Buckové.
A kdo má rád detektivky, může se o staré Číně dozvědět leccos i z příběhů o bájeslovném soudci Ti, které psal v 20. stol. úspěšný holandský sinolog a diplomat R.van Gulik.
Nakonec připomenu ještě jednu ságu z nedávné Číny, rozsáhlou autobiografii Divoké labutě, kterou o dramatických osudech své rodiny napsala jedna z očitých účastnic a svědků kruté "kulturní revoluce" paní Jung Changová, dnes žijící v Anglii. Ale takových osudů byly v Číně miliony a podobných knih jsou tisíce, mnohé už i v češtině. Zeptejte se v nejbližší městské knihovně.
Poznámka redakce:
Rádi také připomínáme mistrně vyprávěné čínské pohádky Jana Vladislava, které patří k tomu nejlepšímu, co o čínském lidovém vyprávění vyšlo.
Pohádky ze Země draka / Jan Vladislav / ilustruje Zdeňka Krejčová / vyd. Euromedia Group – Knižní klub, 2008 / 2. upravené vydání po padesáti letech
Ilustrace Zdeňky Krejčové z knihy Pohádky ze Země draka
