Humorné vyprávění Gabriela Chevalliera, které režisér Jiří Horčička upravil do podoby rozverného štěbetání několika obyvatel Zvonokos, kteří se kupí kolem postavy vypravěče, potkávají se s ním a bodře s ním rozmlouvají o tom či oném.
Z těchto rozhovorů se dovídáme, co se kde v městečku děje.
Vypravěč se táže, dostává ode všech odpovědi, tím se stává nedílnou součástí celého děje. Dokonce ho tu a tam některá z postav osloví jménem. Vypravěč Karel Höger je pro tuto adaptaci hlavním hrdinou a je to on, kdo odvíjí nit rozmarného příběhu a posouvá ho kupředu.
Bylo jednou jedno městečko v jihofrancouzském Beujolais, které nevynikalo kvalitou vína, ale pokrokovostí svého starosty. Onen rozvážný chlapík chtěl pozvednout v obci laťku mravnosti a hygieny. Nechal tedy za obecní peníze zbudovat pánský veřejný záchodek nedaleko hostince a na skok od kostela a hlavně u domu jedné nepříjemné a hašteřivé staré panny. Obecní výstavba rozohnila opozici, způsobila rozkol mezi obyvateli, až dokonce došlo na vpád francouzského vojska. To městečko s pohnutým osudem se jmenovalo přímo zvukomalebně: Zvonokosy.
Nahrávka vznikla v roce 1966, čili do půlstoletí vzniku mnoho nechybí, přesto je naprosto současná a nese v sobě nadčasovost projevu většiny účinkujících herců.
Pro některé současné posluchače však bude trochu těžší přijmout bez výhrad hudební složku dramatizace, kterou představují Settleři – ti evokují dobu (pravděpodobně také mají), do které příběh spadá, vytvářejí správný kolorit pro vyprávění, správnouhistorickou kulisu. Vnášejí do nahrávky patřičnou nostalgii, někdy až moc historický pel, který může být dnešnímu uchu méně nesrozumitelný. Pro mne právě ona rozporuplnost mezi mluveným projevem a zvukovou složkou nahrávky ukazuje absurditu dodržování nesmyslných zvyklostí a dogmatického naplňování podivných mravů nemravné společnosti.
Toto zpracování Zvonokos patří k nejlepší rozhlasovým nahrávkám světoznámého díla.
Jeho velikost umocňují interpreti v čele s již zmíněným Karlem Högerem, na němž leží největší porce příběhu. On je slyšet (čili je přítomen) neustále, bez něho se neodehraje ani malinký kousek děje. Velmi pěkně mu nahrávají
Martin Růžek (pokrokový starosta),
Josef Gruss (učitel Kulíšek),
Josef Kemr (obecní hlídač Sedmikvítek),
Jaroslava Adamová (krasavice Judita Čuprová),
Vlasta Chramostová (Eulálie Čubíková),
Jaroslav Vojta (farář Calaba),
František Smolík (exministr Duplikát),
František Filipovský (poslanec Foukal) a další a další jména.
Zvonokosy zní malebně – jak jejich jméno, tak hra o jejich lidičkách, co kvůli záchodkům na veřejném prostranství téměř vojnu rozpoutají. Vám však v uších nastolí klid, mír a pohodu. Věřte, že poslech je velmi přínosný (a knihu otevřete až pak, kdy si budete chtít ověřit, zda jste poslouchali správně, pokud ji otevřete vůbec).
Ukázka: http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/zvonokosy.mp3
Zvonokosy / Gabriel Chevallier / Režie a úprava: Jiří Horčička
Stopáž: 2 hodiny 46 minut / Vydavatelství: Radioservis, a. s.
Sám prý nemůžete změnit svět.
Můžete ale hodit kámen do vody a vytvořit mnoho vln. Ty pak rozvlní celý rybník.
Beletrie. Kvalitní výběry
Glosy o světě kolem nás
Výpisky z knih
Populární představa podporovaná komiksy a lacinou formou sci-fi, že inteligentní stroje musí být zlomyslné entity nepřátelské člověku, je tak absurdní, že má sotva cenu plýtvat energií k dokázání její nesprávnosti. Téměř mě svádí argumentovat, že pouze neinteligentní stroje mohou být zlomyslné Ti, kteří zobrazují stroje jako aktivní nepřátele, pouze vykreslují svoji vlastní agresivitu. Čím vyšší inteligence, tím větší stupeň vzájemné spolupráce. Jestliže někdy bude válka mezi člověkem a stroji, je jednoduché uhádnout, kdo jí začne."
Arthur C. Clark, Profiles of the Future
Zvonokosy. Humorná předvolební audio kronika maloměstečka budující veřejný záchodek
Toto audio zpracování Zvonokos patří k nejlepší rozhlasovým nahrávkám světoznámého díla. Humorné vyprávění Gabriela Chevalliera, které režisér Jiří Horčička upravil do podoby rozverného štěbetání několika obyvatel Zvonokos, kteří se kupí kolem postavy vypravěče, potkávají se s ním a bodře s ním rozmlouvají o tom či oném.
